Hurvínek
Hurvínek |
Loutku vymyslel, navrh a vytvořil v roce 1926 Gustav Nosek. Krátce po vzniku, na žádost manželů Skupových, Gustav Nosek upravil Hurvínkův původní groteskně prodloužený baňatý nosík do tvaru dnešní, o poznání půvabnější „frkolky". V roce 1964 se dočkali určité vnější proměny vedle Spejbla iHurvínek. Díky citlivému výtvarnému zušlechtění Radka Hakena se Hurvínkova hlavička poněkud zaoblila, neseděla už na protaženém a viklajícím se čapím krku. V těle i v obličeji jako by Hurvínek poněkud přibral; nebyl už tím hubeným, nedokrmeným a politováníhodným vyžletem s propadlými tvářemi jako ve svých počátcích. Zpočátku Hurvínek velmi často měnil oblečení (díky Táně Rozmarové, která pro něj našila velké množství rozmanitých oblečků), na Skupovo výslovné přání se Hurvínek přestal brzy zbytečně převlékat a měnil úbor jen podle potřeby jednotlivých her. Jako tradiční oblečení se ustálila bílá košilka s širokým límcem, krátké tmavomodré kalhotky a zelené šle. Až v nedávné době začal s ohledem na barevnou televizi oblékat kalhotky šedé. |
Uvedení na scénu |
Ta historická chvíle přišla v neděli 2. května 1926. Odpoledne se hrálo Kašpárkovo dobrodružství, večer komedie Rudolfa Nešvery Počestný dům, doplněná Spejblovým veselým přídavkem. Jak pilný kronikář divadla Frank Wenig zaznamenal (Loutkář č. I./ 1926—27, programová knížka z roku 1941 aj.), toho odpoledne přinesl Gustav Nosek do divadla záhadný balíček a vybalil z něho loutku okatého dítěte v bílé noční košilce, vzadu pootevřené. Na první pohled bylo příbuzenství se Spejblem patrné. Radostně překvapený Skupa se rozhodl loutku okamžitě uvést na scénu. |
Jméno |
Loutka je na světě, ale jaké bude mít jméno? A jaký bude jeho poměr ke Spejblovi? Bude-li Spejblovým synem, bude také třeba nějak vyřešit otázku, kde se tak náhle vzal... O všech těchto otázkách se traduje několik legend, které si kouzelně protiřečí:
|
Interpret |
Josef Skupa - od Skupova Kašpárka převzal melancholickou fistulku, od Spejbla dětskou variantu groteskního slovníku. V roce 1951 nastupuje do divadla Miloš Kirchner, už na podzim 1952 mu prof. Skupa svěřil alternaci v roli Hurvínka, od r. 1953 hrál pravidelné S + H na zahraničních zájezdech a podle potřeby i na domácí scéně. Roku 1956 představil Skupa Kirschnera veřejnosti jako svého nástupce: “Ve skupovském souboru přišla má fistulka ke cti na jednom podzimním zájezdu v roce 1952. Skupa byl unaven a svěřil mi pro tento večer spojovací texty Hurvínka. Sám si ponechal scénky. Úspěch byl jednoznačný a od té chvíle jsem začal zaskakovat za ,,Starý-ho". Podobným záskokem byla i cesta na Světový festival mládeže do Bukurešti, kam Hurvínek musel a Skupa nemohl. Tady se také zrodil nápad cizojazyčných verzí. V říjnu 1953 jsem pak převzal veškerý dětský repertoár a od téhož roku jsem pak hrál S+H na všech dalších zahraničních zájezdech.“ Vypráví Kirschner (Čs. loutkář, č. 2/1972) V Dismanově hře Haló, tady Hurvínek (poprvé 26. října 1955) role Spejbla a Hurvínka už od počátku nehraje Skupa, ale Miloš Kirschner Ve Spejblovi na Venuší na podzim 1956 došlo k unikátní situaci: k rozdělení Spejbla a Hurvínka mezi dva herce. Hurvínka mluvil Kirschner, Spejbla Skupa. V pátek 6. prosince 1974 se ve vitríně v předsálí divadla objevilo, podobně jako na jaře 1956, prohlášení ředitele divadla - teď už ne Skupy, ale Miloše Kirschnera, že se v rolích Spejbla a Hurvínka poprvé představí nový interpret; teď už ne Miloš Kirschner, ale ještě ne osmnáctiletý Martin Klásek. Po Kláskově prvním pokusu následovala dlouhá pauza, v níž si odbýval základní vojenskou službu a sbíral další zkušenosti, ale začátek to byl, a slibný. Klásek, který pro začátek dobře odposlouchal Kirschnera a uplatnil i první náznaky samostatného projevu. Při odlišných hlasových dispozicích a při svém mládí se ještě dost těžce potýkal se Spejblem, ale jeho Hurvínek už potvrzoval správnost Kirschnerovy volby nabídnout mimořádnou příležitost právě tomuto mladému herci. |
Role |
Hurvínek Josefa Skupy se velmi brzy proměnil v prostořekého a chytráckého synka poněkud zabedněného otce, který ho ovšem velmi rád poučuje a zkouší, příp. často rozebírá téma, zda Hurvínek zlobil či ne. Hurvínek Miloše Kirschnera už oproti tomu není neustále vyšetřovaným a pronásledovaným žáčkem, ale vtipným a pohotovým provokatérem, který Spejblovi sám klade otázky, aby ho přinutil vyslovit pravdu, přiznat barvu. Hurvínkovy otázky jsou rafinovanější, cílevědomější, než kdy bývaly, jejich vztah je méně vyhrocený, méně konfliktní srdečnější a hlubší. |
Náhledy fotografií ze složky Hurvínek